Primář ARO, hudebník a železný muž v jednom. Seznamte se s Petrem Bilinou

Část lidí možná lékaře považuje za nudné lidi v bílých pláštích, kteří po práci pročítají tlusté knihy a listují v odborných časopisech a není s nimi žádná legrace. O opaku vás přesvědčí například primář Anesteziologicko-resuscitačního oddělení naší příbramské nemocnice MUDr. Petr Bilina. Ten se věnuje hodně náročnému sportu, kterým je triatlon. Ale pozor, v „ironmanských“ podobách. Dále stíhá zpívat a hrát na kytaru v kapele, věnovat se rodině a především svým pacientům.

Jste primářem Anesteziologicko-resuscitačního oddělení, kam se dostávají pacienti v těžkých stavech, takže se určitě jedná o psychicky náročné povolání. Jak relaxujete?

Myslíte, jaká  relaxancia (látky k zajištění operačního výkonu a usnadnění umělé plicní ventilace během operace) používám při celkové anestezii? (smích). To není pro laika příliš zábavné téma. Jestli se ptáte, jak odpočívám, tak asi jako každý jiný. Snažím se užívat si život, dokud to jde.

V nemocnici se o vás proslýchá, že se věnujete triatlonu. Co všechno už máte v triatlonu na svém kontě a jak dlouho se mu věnujete?

Na svém kontě mám stále více peněz. (smích). Co se týče triatlonu, tak ten mě fakt baví. Dělám „ironmanské “ distance, podotýkám na amatérské úrovni. Moje časy jsou průměrné.

Zabýváte se aktivně i jiným sportem?

Na kolektivní sporty nejsem moc šikovný. Hrál jsem kdysi fotbal a pak chvíli florbal. Celkem dost jsme se u toho, v zápalu boje, hádali, což u sportu nepotřebuji. Stačí mi to v práci (s úsměvem).

Jak se dá to vše společně s rodinným životem skloubit dohromady?

Jednoduše. Musíte to mít skutečně rád a vědět, že vám to více dává, než bere. To se samozřejmě v čase mění a podle toho si pak upravujete trénink i sportovní cíle. Mám štěstí, že mám dospělé děti a tolerantní partnerku, která mě podporuje, protože ví, že by se mnou jinak nevydržela. Ale pozor, nejsem žádná „guma“. Nepřeháním to.

Jaký je váš názor na vytrvalostní sporty z pohledu doktora?

Jednoznačně kladný.  Udržování či zvyšován obecné vytrvalosti zlepšuje kvalitu zdraví a tedy i kvalitu života. Můžete začít v jakémkoli věku a aktivitu přizpůsobit handicapu, který máte. Běhání mi vyléčilo astma, zmizely všechny alergie, kterými jsem trpěl, zredukoval jsem nadváhu. Vytrvalost musíte ale budovat pomalu, postupně, nedá se to uspěchat. Tělo musí nejdříve pochopit, co po něm chcete. Když to lámete přes koleno a chcete rychle nahoru, většinou se to nepovede. Skončíte nejspíš zase na kanapi před televizí s úrazem nebo podlomenou psychikou.

A co obecně vrcholový sport? Jak poznat hranici, kdy tělu prospívá a kdy už ho ničí?

Nejsem vrcholový sportovec, a tak neumím odpovědět. Těch kluků a holek, co to dělají, si ale velmi vážím. Jako každého kdo vyniká ve svém oboru.

Při trénincích musíte často běhat a jezdit na kole. Máte na Příbramsku nějaká oblíbená místa, kam si chodíte zaběhat nebo se projet na kole?

K tréninku využívám každé volné příležitosti. Miluji Brdy, úžasná krajina. Někdy jezdím do práce na kole. Z Modřan, kde momentálně bydlím, přes Řevnice na Mníšek, Novou Ves, Knín a Dobříš nebo z Řevnic na Hostomice a Pičín. Když jsem na chalupě v Petrovicích u Sedlčan (moje rodina odtud pochází), jezdím většinou na jih, je tam lepší asfalt. Plavu v příbramském bazénu s Vaškem Kolářem, který se mě (marně) snaží ve vodě zrychlit a strašně rád ve Vltavě. Běhám kdekoli, je mi to jedno.

Prý hrajete i v kapele, je to tak? Na jaký nástroj?

Jmenuje se to Tortilla (www. tortilla-band.cz). S mnohaletými pauzami hrajeme už od gymplu. Já tam trochu zpívám, brnkám na kytaru a občas fouknu na harmoniku. Veřejně hrajeme 5-7 krát do roka, ale baví nás to čím dál víc.

Máte v životě ještě nějaký cíl, případně koníček, který si chcete zkusit?

Tak na to musím odpovědět asi citátem, ne? „Nezáleží na tom, kam jdeš. Jde jen o to, jak dlouho vydržíš jít pevným krokem.“ Jinak bych se moc rád ještě podíval na nějaký sedmitisícový kopec.

Autor: Martin Janota, zdroj: red.

 

Odpovědět

*