Soutěž Agrofert Natural Cup 2017 a exkluzivní rozhovor s mužem z plakátu

Otázka č.1Michael Hartman pořádá v Příbrami soutěž Agrofert Natural Cup 2017. Následně pro náš informační portál Příbramžije.cz zajistil rozhovor s Janem Cahou, alias mužem z plakátu. Tento muž je velice úspěšný a talentovaný v tom, co dělá. Více o něm si můžete přečíst v přiloženém rozhovoru.

 

 

Ahoj Honzo. Ve světě kulturistiky a fitness Tě lidi znají jako osobnost mnoha směrů z tohoto odvětví. I přesto bych Tě moc rád poprosil, o Tvé krátké představení pro čtenáře příbramžije.cz.

Ahoj Michale, předně děkuji za možnost toho rozhovoru a zdravím čtenáře informačního portálu příbramžije.cz. Představil bych se zřejmě jako osmadvacetiletý fitness nadšenec pocházející z Vysočiny, ale aktuálně žijící v Brně. Mimo soutěžení v kulturistice, o které bude řeč za chvilenku, se svoje aktivity snažím rozvíjet zejména ve sportovní dietologii a výživě člověka. Jsem majitelem vzdělávacího zařízení Fitness Institut, které (a za to jsem rád) stále roste a spojuje naprosto úžasné a skvělé lidi. Jsem šéfredaktorem magazínu o zdravém životním stylu Aktin.cz, publikuji v různých médiích. Připravuji závodníky na soutěže, pořádám eventy a soutěže, provozuji trenérskou praxi v MišMaš fitness v Brně a vedu poradnu výživy v Brně. A sem tam si odskočím do modelingových vod. Snažím se ale primárně o to, aby se pro nás stalo fitness zajímavějším, vzdělanějším a lépe vnímaným prostředím, než tomu bylo doposud. Ač to z tohoto výčtu může znít, že toho dělám opravdu hodně, tak se mi všechny ty směry hezky spojují, a v podstatě dělám jen to, co mě baví a naštěstí se mi to stalo obživou.

Mohl bys nám také krátce popsat Tvé největší úspěchy v naturální kulturistice.otázka č.2

Za svůj největší úspěch považuji to, že se ještě i po 12 letech v kulturistice mohu považovat za aktivního sportovce, bez vážnějších zranění a s potenciálem a motivací se stále rozvíjet dál. Nicméně soutěžní úspěchy (pokud se o nich dá takto mluvit), které si nejvíce cením, jsou tituly z MČR z roku 2013 a 2015, druhé místo z MS 2013, titul Mr. Universe z roku 2010, juniorský titul z ME a juniorský republikový titul.

Jsi osobnost mnoha tváří. Můžeme Tě vídat jako moderátora, přednášejícího na kurzech a seminářích Fitness Institutu. K tomu v roce 2016 jsme Tě mohli vidět i v jiném odvětví. Bylo to v muži roku 2016. Co Tě k tomuto kroku vedlo, a co sis z toho odnesl?

Moje účast v muži roku je jedním z velmi častých témat, na které se mě ptá moje bližší nebo vzdálenější okolí. Ale právě to co zmiňuješ jako první, je tím, co mě naplňuje asi nejvíce – tedy přednášení o výživě, edukace, moderování, trénování.

otázka č.3Nicméně abych odpověděl na otázku. Muž roku pro mě byl ze začátku jistým „hecem“ nebo snad „srandou“. Prostě jsem si šel na casting. To, že jsem se dostal do finále, bylo již třešničkou na dortu, a pro mě vstupenka k tomu, abych si tuto novou a epizodickou životní zkušenost užil tak, jak jen budu moci. Odnesl jsem si tedy jen ty nejlepší vzpomínky a zážitky s naprosto skvělou partou kluků, ale také celým teamem, který se staral o finálovou dvanáctku. Odnesl jsem si také mnoho zkušeností ze showbussinesu, jak doufám také započal nové směry, ve kterých se můžu dále uplatnit, a jednou do budoucna se třeba snažit ovlivnit postavy cvičenců nejen ve fitku, ale třeba skrze televizní obrazovky…

Odnesl jsem si také přesvědčení, že zažitý předsudek, který jsem měl i já k těmto soutěžím, může být naprosto a zcela chybný, a že házet soutěžící ze soutěží krásy do pytle s názvem „krasavec nebo kráska bez mozku“ je úplně zcestné myšlení. Považuji tedy svoji účast v soutěži Muž roku za velký životní krok a zkušenost, která mě dokázala rozvinout dál do sfér, které by mi byly jinak zcela zapovězeny.

Po muži roku 2016 jsi odcestoval do Číny. Mohl bys čtenářům popsat, proč jsi tam letěl a jaký to byl otázka č.4pro Tebe zážitek?

Moje cesta do Číny byla v podstatě v kontextu s relativním úspěchem na české verzi soutěže Muž roku. Dostal jsem nominaci na mezinárodní soutěž (podobně jako ve sportu), kde jsem reprezentoval ČR. Ač nebylo vyladění s mým pracovním kalendářem „v plném proudu sezóny“ zcela jednoduché, a měl jsem ze soutěže obavu, tak jsem si ji nakonec náramně užil. Nebudu tvrdit, že jsem si procestoval Čínu a poznal ji dokonale. Pořád se jednalo o soutěž se svými jasnými pravidly a pevným harmonogramem, ale zažil jsem si místní kulturu, roztodivná kulinářská překvapení a hlavně (a opět) skvělou padesátku lidí z celého světa, kteří se společně dokázali bavit a zabavit i přes zjevné kulturní a sociální rozdíly. Pro mě tedy naprosto nepopsatelný zážitek.

Jak Tě bere okolí ve Tvé blízkosti po tom, že jsi působil v muži roku?

Myslím, že mě berou naprosto stejně, jako vždy před tím. Chápou, že jako účastníci této soutěže, jsme nyní chvilkově a velmi přechodně více sledovaní (což s sebou nese pozitivní i negativní stránky), a podle toho bychom se měli chovat. Stejně tak chápou, že jsem se narodil ambiciózní (nebo snad někde získal tu vlastnost), že zkouším nové věci, hranice možného a nemožného, a že soutěž muž roku pro mě byla něčím, co by mělo nastartovat další možnosti rozvoje jednak mojí osobnosti, a i toho, v čem podnikám.

Otázka č. 6 Natural-cup-2017Každý rok rosteš ve všech směrech. Co je Tvým hnacím motorem a jaké máš cíle do roku 2017?

Předně děkuji za tuto pochvalu, ale abych zůstal nohama na zemi, nemyslím si, že rostu až tolik, Stále by to mohlo být více. Pouze dělám to, co mě baví, a ten „růst“ přichází už takřka sám. Ale abych opět odpověděl aktuální přesmičkou…máme za sebou konec roku 2016. Jedním z těch hlavních motorů je to, abych si na konci každého dalšího roku mohl říct, „byl jsem lepší než rok minulý. Žil jsem tak, jak jsem chtěl, ne jak chtěli ostatní. Dělal jsem to, co mě baví, rozvinul se dál, a byl jsem prospěšný nejen pro sebe, ale také pro společnost a lidi okolo mě“. To je pro mě jedna z nejdůležitějších definic růstu, jak profesního, tak osobního. Mým hlavním oborem je fitness, dietologie, výživa a trénink. V této sféře se najde mnoho velmi motivovaných a rozumných lidí, bohužel také velmi mnoho „spratků“, podle kterých je pak fitness považováno za ty „prosypané bouchače bez mozku“. Rád bych byl jedním z těch, kteří toto budou vyvracet, a jednou se nám podaří ukázat, že fitness populace dokáže být nejvzdělanějším a pokrokovým sportem, který si zaslouží všeobecné uznání.

Každý den chci vstávat s pocitem, že tenhle den se zase posunu o kousek dál, že budu opět pracovat na snech, které se pomalu, ale jistě stávají skutečností. A hlavě s pocitem, že nemožné neexistuje. Ono je velmi snadné spadnout do šedi dnešního konzumního stylu života, říct si „to nejde“, sednout si na gauč s ovladačem od televize, pizzou a zlomit nad svým životem hůl, a stěžovat si na všechno okolo. Tohle ale já nechci.

No, a cíle do roku 2017? Zmíním pouze ty sportovní, protože bussinesových je více než dost, a všechny transparentně uvádíme na stránkách i sociálních sítítch…Zahájil jsem přípravu na jarní sezónu. Z období Muže roku, kde jsem prakticky necvičil (nebo snad jen 1-2x do týdne), a spíše jezdil na kole a dietoval, jsem si odnesl pár kilogramů ztráty. Oproti dřívějšku zahajuji přípravu o 13 kg lehčí, uvidíme ale, jak si svalová paměť a zkušenosti poradí s tímto nesnadným úkolem. Na přípravu mám 6 měsíců. Pokud půjde vše dobře, tak se představím právě v Příbrami, s cílem nominovat se na MS INBA, ucházet se o obhajobu titulu z MČR, a poté dále procestovat Euro elite tour s cílem nasbírat co nejvíce bodů, které by mě mohly na podzim posunout na soutěže do USA. Vše samozřejmě záleží na reakcích mého těla. Pokud nebudu v takové formě, kterou si představuji (opět lepší, než dříve), tak na pódium nevlezu. To bych už kvůli sobě nemohl udělat. A posunu svoje cíle směrem k podzimu. Finální rozhodnutí si nechám na konec „růstového“ období v polovině února.

Co mě čeká dál soutěžně, to je prozatím ve hvězdách. Mojí nejpravděpodobnější verzí je to, že tato sezóna (tento rok) pro mě bude jedním z posledních, ne-li poslední na pódiu. Budu se tedy zřejmě loučit. Ne snad proto, že by mi chyběla motivace, tu mám stále. Ale spíše proto, že se chci věnovat rozvoji fitness na maximum v jiných sférách. Chci být prospěšný právě této komunitě, a proto, že si Fitness Institut i Aktin zaslouží maximální péči.

Měl jsi ve světě fitness někoho, kdo Tě výrazně ovlivnil, že ses tomuto životnímu stylu věnoval?

Popravdě nijak výrazněji ne. Samozřejmě, když jsem začínal, tak jsme všichni vzhlíželi k Arnoldovi, motivovali se jeho články, postavou a prací. Ale že bych měl doma vylepené plakáty nebo cokoliv jiné, to si nemyslím. Velmi mě inspirují nejen sportovně, ale také „businesově“ úspěšní jedinci, jako jsou právě Arnold, Jay Cutler, Jaromír Jágr, Pavel Nedvěd, nebo paradoxně i Leoš Mareš.

Nejvýrazněji mě ovlivnili moji rodiče, kteří mě dávali dostatek důvěry, podpory a zároveň přirozené kritiky nestandardního životního stylu. Což se odrazilo v trochu jiném vnímání kulturistiky a fitness, než je dnes tradiční.

Mnoho lidí Tě zná i díky Fitness Institutu. Co Tě vedlo k založení něčeho takového? A v dnešní době otázka č. 8opravdu roste o Fitness Institut zájem. Jak to vidíš s Fitness Institutem do budoucna?

Popravdě, když jsem zakládal Fitness Institut, vymýšlel tu ideu, co bude Fitness Institut dělat, tak jsem si ani nepředstavoval, jak se za tři roky co funguje, rozvine. No, a co mě k tomu vedlo? Od začátku mám v hlavě jedno motto, kterým se řídí i naše práce: „chceme udělat fitness lepším světem a prostředím, naučit českou populaci lépe se stravovat, hubnout a být zdravější“. Od začátku si ale uvědomuji, že toho není možné dosáhnout jen pouhými školeními, je nutné dosáhnout toho obecným sociálním přesvědčením, což je náročná ale ne zcela nemožná cesta.

I tak jsme jako vzdělávací zařízení, firma, společnost stále na začátku cesty, kterou jsme si stanovili. Pro ilustraci, naplnili jsme prozatím jen dva cíle, dvě oblasti ze sedmi, ve kterých se budeme pohybovat, a ve kterých bude Fitness Institut fungovat. Do budoucna tedy vidím právě naplnění těchto zbývajících pět oblastí, (se kterými se budete postupně setkávat), zkvalitňování našich služeb, geografické přiblížení zákazníkům, ale zachování si stálé „rodinné“ atmosféry, a chuti do nové práce. Již tento rok spouštíme například kurzy poradce pro výživu, firemní a institucionální vzdělání, pracujeme na poradenském inkubátoru, postgraduálním vzdělání, rozvíjíme náš závodní klub a začínáme spolupracovat s poměrně velkými hráči z různých (i nefitnessových oblastí).

Moc děkuji za rozhovor. Pokud bys rád někomu poděkoval, či někomu něco sdělil touto formou, tak máš možnost.

Poděkoval bych primárně Tobě Michale, děkuji za tento rozhovor, a za to, co pro naturální kulturistiku a fitness děláš. Jistě také všem, kteří se snaží (podobně jako my) dělat fitness trochu lepší společností a posouvají kulturistiku a fitness tím správným směrem. No, a pokud bych měl něco vzkázat, tak snad jen to, že ač máte jakýkoli cíl, tak se ho nevzdávejte. Jeho naplnění je možná blíže, než si myslíte. Z druhé strany bych ale vzkázal také to, že doufám, že se jednou dočkám doby, kdy se nebudeme vnímat (ve fitness a kulturistice), jako součást celku, který je také nutné jako celek rozvíjet. Zbavíme se zbytečného češství a dívání se na svoje vlastní prospěchy a potřeby, a konečně se naučíme myslet globálně, budeme se snažit spíše spojovat než rozbíjet, a budeme trochu méně vzývat pokřivené modly současného fitness prostředí.

Zdroj: red., autor: Michael Hartman

Odpovědět

*