Tenista Jiří Veselý: Roger Federer mě pozval k sobě do Švýcarska

Jří VeselýRodák z Březnice, tenista Jiří Veselý, zažil nedávno velkolepý úspěch. Na turnaji v Monte Carlu porazil světovou jedničku Novaka Djokoviče ve druhém kole. Zprávy o jeho úspěchu obletěly celým světem, republikou, a žila jimi i Příbram. Jirka přijel ve čtvrtek na noc domu, do Březnice, a spolu se svým otcem Jiřím Veselým, nám poskytli otevřený dvojrozhovor.

Jirka: Jak se cítíš po dlouhé době doma?

Nebyl jsem zde skoro tři měsíce, takže jsem rád, že jsem zase mezi blízkými. Prožil jsem tu kus času, chodil jsem v Březnici na základní školu. Je to fajn. Vždy se sjede celé příbuzenstvo, pokecám s nimi a už zase odjíždím.

Jirka st.: Jaké byly tenisové začátky Vašeho syna?

Žili jsme s rodinou od Jirky dvou let až do dvanácti let v Německu. Dělal jsem tam tenisového trenéra. Jirka se už od malička plácal okolo kurtu, pozoroval, jak trénuji s ostatními, zkoušel si to sám. Nejvíce času strávil hraním o stěnu v obýváku. Po nějaké době už jsme měli na zdi namalovanou síť (směje se).

Jirka st.: V kolika letech začal s profesionálními tréninky?

Mezi čtvrtým a pátým rokem se mnou trénoval jedenkrát až dvakrát týdně na půl hodinky. Kolem pátého a šestého roku už to bylo více. Ve dvanácti letech byl nejlepším 12ti letým tenistou v Německu. Hrál do té doby ale i fotbal, v útoku a pak začal i chytat. Byl talentovaný na oba dva sporty, avšak u tenisu zůstal, a pak jsme se vrátili zpět do Čech, do Březnice.

Jirka: Je podle tebe výhoda, že hraješ levou rukou a hrál jsi levou rukou od malička?

Hrál jsem pravou i levou. Otec mě ale vedl k tomu, hrát levou, protože věděl, že by to pro mě mohla být výhoda. A výhoda to určitým způsobem je. Leváků není tolik, takže pro praváky je obtížnější zvyknout si na opačné rotace. Ta úroveň je ale tak vysoká, že rozhodují jiné kvality.

Jirka st.: Co musí otec udělat pro to, aby vychoval syna profesionálního tenistu?          

Jiří Veselý

Tenis je hodně o penězích a o čase. Jako rodič musíte jezdit s dítětem na všechny turnaje, kterých je 25 – 30 za rok. Jsou to převážně víkendy, a hraje se systém k.o. Někdy tedy můžete skončit až v neděli večer.

Jirka: Na jakém povrchu hraješ nejraději?

Nejraději mám antuku.

Jirka: Na antuce v Monte Carlu jsi porazil nedávno ve druhém kole světovou jedničku Novaka Djokoviče. Jak s mírným odstupem vzpomínáš na tento slavný zápas?

Nemohl jsem si to v tu chvíli moc užít. Musel jsem zůstat soustředěný na další zápas, který jsem měl hned následující den. Bylo kolem mě neskutečně rušno. Všude kam jsem přišel, tam to věděli, dostával jsem spoustu gratulací. Vzpomínky jsou to krásné.

Jirka: Byl to nejnáročnější zápas tvé dosavadní tenisové kariéry?

Nejde to srovnávat. Hraje roli spousta faktorů, rozhodují důležité stavy, rozhodující chvíle. Není to tak náročné mu stíhat. Důležité je být ve správný čas na správném místě a zahrát něco mimořádného.

Jirka: Čím si myslíš, že si měl nad Novakem navrch?

Nehrál v nejlepší formě. Přiletěl na poslední chvíli z Ameriky, kde vyhrál Miami. Neměl přípravu na antuce. Já jsem přiletěl z Maroka. Byl jsem zvyklý na antuku, i jsem byl v mentální pohodě, protože jsem v Maroku uhrál semifinále. Z mé strany to byl skvěle odehraný zápas, dobře jsem podával, nebyly žádné extra dlouhé výměny, snažil jsem se to zkracovat, dávat krátké míčky. Novakovi neseděla má hra.

Jirka st.: Byl jste se podívat v Monte Carlu?

Ano, byl. Novak vyhrál sice Miami, jak říká Jirka, ale to vyhrál loni také, a stejně jako tento rok letěl ihned do Monte Carla, které též vyhrál. Pro Jirku byla trošku výhoda, že už odehrál první kolo. Tam vyhrál, když stav otočil. Určitě to není o tom, že by ho Novak podcenil. Spíš ho neznal a Jirka o něm naopak věděl hodně. V tenise není takový rozdíl, když hraje první s padesátým nebo desátý se stým. Jsou tam neviditelné rozdíly a rozhodují detaily.

Jirka st.: Jaké byly pocity otce z tribuny?

Fandili jsme a drželi palce. Vůbec jsme nevěděli, jak se to bude vyvíjet. Pozitivním impulzem bylo, že se Jirkovi podařilo vyhrát první set. Když měl o krok blíže k vítězství, tak jsem se bál, aby to zvládl emočně, aby moc nepřemýšlel, proti komu stojí na kurtě.

Jirka: Vypadl jsi v osmifinále, bereš přesto turnaj jako velmi úspěšný pro tebe?

Rozhodně. Po tom losu bylo víceméně cílem přejít první kolo, a pak si užít zápas s nejlepším hráčem současnosti a historie. Nějaké očekávání, že bych šel na kurt s tím, že ho jdu porazit, nebylo. Šel jsem tam s tím, že mohu udělat senzaci, ale uvnitř jsem s tím nepočítal.

Jirka: Kolik za zápas vystřídáš raket?

Na kratších turnajích jsou to tak čtyři rakety. Na grandslemech až osm raket.

Jirka: Máš nějakou odměnu, kterou si vždy po zápase splníš?

Mým velkým hříchem je McDonald. Mám ho rád od malička, a trvá to až dodnes.

Jirka st.: Vy jste syna začínal trénovat, když byl malý, radíte mu ještě nyní?

Tu a tam něco řeknu. Když byl malinký, tak jsem ten vliv měl, ale teď spíš mávne rukou. Já pokecám s trenérem, co by se mělo a nemělo, trenér mu je schopen říci více, než já. Jirka má svou hlavu. Což je dobře. Každý sportovec musí být určitou osobností.

Jirka: Kdy sis byl naposledy zahrál tenis v Březnici?

To už je pěkných pár let zpátky. Když sem jedu, tak zásadně bez raket.

Jirka st. Hrajete někdy proti sobě se synem?

Teď už ne (smích). Do jeho 14ti let jsme spolu hráli.

Jirka: Jaké jsou tvé vztahy s českými tenisty, jako třeba s Berdychem, se Štěpánkem, a s kým trénuješ hru?

Máme spolu skvělé vztahy. Když se potkáme na nějakém turnaji, jdeme například na večeři. Co se týče trénování s hráči, v posledních dvou letech jsem tak třikrát až čtyřikrát do roka trénoval s Federerem.  Minulý rok mě pozval k sobě do Švýcarska, kde jsme trénovali dva dny. Vztah mezi námi je, nechci říci blízký, ale určitě bližší než s některými ostatní hráči.

Jirka: Jak často trénuješ?

Trénuji šest dní v týdnu, dvou až tří fázově. Ráno máme rozcvičku, následně tenis, oběd, chvilku odpočinku opět rozcvičku, hru a pak hodinu a půl kondice. Následuje fyzio a masáže.

Jirka: Jaký je život tenisty? Hodně cestuješ, stihneš mimo letiště, hotelu a kurtu poznat i jinak zemi?

Většinou jen když vypadnu, stíhám něco vidět. Další dopoledne se jdu někam podívat. Často je to ale tak, že když prohraji, tak ihned z kurtu volám, a objednávám si letenku domu.

Jirkova přítelkyně Denisa: Jaký je vztah s tenistou? Chodíte spolu na tenis?

Vztah na dálku. Je to úplně jinak postavené. Tady se dá ověřit síla vztahu, která musí být založená na důvěře. Já s ním cestuji pouze občas, protože v České republice chodím do školy. Na tenise jsme spolu byli tak třikrát.

Jirka: Máš čas i na jiné aktivity, než je tenis? Co ještě rád děláš?

Mám rád golf. Kvůli časové indispozici ho hraji ale tak 4x-5x za rok. Loni jsem ho hrál hodně na dovolené na Tenerife. Ke golfu mě přivedli kamarádi, a mě to začalo hned bavit. Mám ze hry strašně dobrý pocit.

 

V současné době je Jiří Veselý na turnaji v Istanbulu, chystá se do Říma a následně do Francie. Přejeme mu hodně tenisových úspěchů.

Zdroj: red., autor: Jitka Doubravová

Odpovědět

*