V Příbrami proběhl Youth Camp!

Youth Camp Příbram – Mládežnické setkání v Příbrami

Školní rok 2016/2017 pro mě symbolizoval další setkání mládeže a tentokrát to znamenalo, že hostujícím městem bude Příbram. Minulé ročníky, které se uskutečnily ve Freibergu a v Gentilly, se nesly v duchu debat. Ve Freibergu jsme řešili politiku a dotace z EU, v Gentilly pro změnu solidaritu, co si pod tím jako jedinci představíme a jaké máme zkušenosti  s dobrovolničením. Příbram navázala taktéž na solidaritu, ale tentokrát jsme měli možnost dozvědět se a na vlastní oči se podívat, jak taková solidarita v našem městě funguje.

Letošního setkání se účastnilo mnoho měst a jsimg_3342me velice rádi, že všichni v tak hojném počtu dorazili. Z německého Freibergu k nám zavítalo pět studentů, z Gentilly tři, z “Walbrzychu” taktéž tři a tentokráte se účastnilo i Holandsko, a to město Hoorn a Delft.
V pátek proběhlo oficiální přivítání hostů, které vřele přijala nejen místostarostka Alena Ženíšková, Ing. Lea Enenkelová, ředitelka Obchodní akademie Příbram PhDr. Marcela Blažková, ale i paní Dagmar Janoušková, která měla celé setkání na starost.

Za začátku jsme my studenti byli trochu ostýchaví, proto jsme všichni ocenili seznamovací hru a brainstorming Money and Power, při kterém jsme se nejen zasmáli, ale také se zamysleli nad tím, jakou moc mají lidé, kteří mají dostatek finančních prostředků, a naopak jaké je to býti chudými a nemít dost peněz na vedení normálního života. Prezentace, které následovaly, se od sebe v mnohém lišily. Každý představil své město a řekl pár slov k tomu, co solidarita v jejich městě znamená. Odpoledne jsme měli možnost podívat se do Alky, odkud jsme si všichni odnesli plno dojmů. Jeden z holandských studentů, Bas, si dokonce vyzkoušel, jaké je to být závislý na pomoci ostatních, když byl posazen na vozík a bylo mu odepřeno pohybovat se po vlastních nohou. Po vyčerpávající prohlídce jsme se uchýlili do azylového domu, ve kterém jsme se mohli porozhlédnout, a bylo nám vysvětleno mnoho věcí, o kterých jsme doposud nevěděli.

Co bychom to byli za hostitelské město, kdybychom zahraniční studenty nedovedli na Svatou Horu, jednu z největších pých Příbrami? Prošli jsme se po nádvoří a mohli si vychutnat ponurou atmosféru, kterou nám večerní prohlídka nabídla. Taktéž jsme měli možnost podívat se do nově zrekonstruované části muzea. Musím podotknout, že všem se tato část programu líbila, tedy až na kopec, který se stal pro Holanďany vyčerpávajícím.

Sobota se od rána nesla v duchu workshopů. Dopoledne jsme se rozdělili do několika skupin a poslechli si několik zajímavých přednášek – například o tom, co je to zařízení Bedna, jak to chodí s dobrovolničením v Oblastní nemocnici Příbram, co je náplní Městské policie Příbram, co to obnáší pracovat v Magdaleně a znovu něco málo o Alce a o jejích dotacích. I když to byl velký nával informací najednou, dozvěděli jsme se toho spousty a nejen pro nás Čechy se stalo sobotní dopoledne velmi poučným.

Odpoledne bylo již o něco klidnější – měli jsme možnost vyrobit si vlastní tričko, dokreslit obraz, upéct si perníčky, poskládat origami, zkusili jsme si zažehlovací techniku korálků, popsali trička a vyrobili panenky, které, doufejme, vykouzlí úsměv na tváři všem dětem, které je v nemocnici dostanou. Za to děkujeme paní Janě Sukové, prezidentce skupiny Kiwanis, která panenky pro děti v nemocnicích šije. Pro všechny to byla neobvyklá zkušenost.

Poslední společně strávený večer probíhal v aule ZŠ Jiráskovy sady. Předešlý večer nám byl zadán následující úkol: Každá země představuje království nějaké barvy, představte si, že malý chlapec, který zrovna přišel o rodinu, hledá místo, kde složit hlavu. Přesvědčte ho, že vaše království je to pravé. Dále mu zazpívejte píseň ve vašem jazyce a přineste nějaké dary, které jako malé dítě ocení. My, jakožto zastupitelé Příbrami, jsme si vylosovali modrou barvu a kupodivu jsme s vystoupením byli spokojeni. Holanďané například uvedli, že pokud si chlapec vybere jejich království, tak nebude muset chodit do kopců. Každá země měla mnoho argumentů
a důvodů, proč zrovna její kultura je lepší. Nakonec to dopadlo tak, že chlapec, na kterého si zahrála Mgr. Lenka Lexová, zůstane v Evropě a bude cestovat. Nevybral si žádnou konkrétní zemi, zavítá do každého království, které je něčím specifické a neobyčejné, ale přesto by rád zůstal se všemi, protože nevadí, co všechno nás odlišuje, pořád jsme lidé a to nás poutá k sobě.

Ještě před ukončením báječného večera jsme měli možnost vyjádřit se k letošnímu setkání mládeže a navrhnout téma na příští rok. Všichni jsme mile poděkovali paní Janouškové
a Enenkelové za úžasný víkend a vydali se do ulic Příbrami užít se sobotní noc.

Nedělní ráno pro nás bylo spíše smutečním, i když se každý těšil do své postele, znamenalo to dát si sbohem a doufat, že se spolu zanedlouho zase setkáme. Každý jsme napsali krátký článek, ve kterém jsme vyjádřili své pocity a dojmy z Youth Campu. A poté již následovalo poslední obávané rozloučení.

Ráda bych poděkovala dámám, které měly toto setkání na starost, a to paní Enenkelové
a Janouškové. Dále ředitelce obchodní akademie paní Marcele Blažkové za poskytnutí prostorů školy k uskutečnění setkání a také paní učitelce Mgr. Lence Lexové a Ing. Nikol Eliášové za skvělou podporu a uskutečnění dalšího ročníku Youth Campu.

A co říct na závěr? Byl to super víkend, který obohatil nejen naši angličtinu, ale hlavně jsme získali přehled o tom, co to solidarita znamená a v jakých formách se s ní můžeme na Příbramsku setkat. Rozhodně nebudu přehánět, když povím, že největší dojem na nás udělala Alka a paní ……, která nám vznik a účel celé neziskové organizace objasnila. Děkujeme!

Táňa Moučková, OA a VOŠ Příbram, 3. A

Zdroj: red

 

Odpovědět

*